Stabilizovala se už situace, nebo můžeme čekat další propad? Z relativně nedávných 4,5 milionů kusů prasat (1992) máme dnes 1,7 milionu a počet prasnic klesl na méně než polovinu je to bohužel smutný obraz stavu, kdy na tuzemský trh tlačí velmi výrazně dovozy vepřového masa ze zahraničí.

(poznámka poľnoinfo.sk: Z mesačníka Agrárnej komory ČR ) Situace je dnes tak daleko, že téměř polovina vepřového je k nám dovážena. Ješte před několika lety bychom si to u země, kde tradičním jídlem je knedlo-vepřo zelo a řízek, neuměli představit.

Negativní vývoj se naštěstí v posledních dvou letech zastavil. Vzhledem k lepší ekonomické situaci se chovy alespoň trochu vzpamatovaly. Bohužel v posledních měsících loňského roku cena znovu propadla velmi výrazně pod výrobní náklady. I přes to dopadl rok 2014 poměrně dobře. Pokud ale ceny zůstanou takhle nízko delší dobu, spadnou chovatelé opět do červených čísel a potom by bylo možno čekat další pokles výroby.

Jaký je důvod pádu ceny?

Pro vývoj ceny v České republice je velmi podstatný vývoj na evropském trhu a konkrétně pak cena v Německu. Jakmile cena na trhu EU spadne, je k dispozici spousta levného masa, po kterém zpracovatelé sáhnou. Dovoz je dnes otázkou několika kliknutí na internetu. A přesně tenhle scénář se odehrál. Na vině je především Rusko, které na konci ledna loňského roku uvalilo embargo na dovoz masa z celé EU. Oficiálním důvodem byl výskyt afrického moru prasat v některých zemích EU. Paradoxem je, že nikdo nepochybuje o tom, že do Unie přišel mor z Ruska respektive transferem přes Bělorusko. Už když se prostým okem podíváte na mapu, je jasné, že jedinými postiženými místy jsou hranice Litvy, Lotyšska a Polska s Běloruskem. Po veterinární stránce nedává zákaz dovozu příliš smysl, ale s velkou pravděpodobností jde o způsob, jak chce ruská vláda podpořit tamější chovatele. Protože je Rusko jedním z velkých obchodních partnerů, který před zákazem odebíral z Unie přibližně tři čtvrtě milionu tun ročně (pro srovnání jde o trojnásobek celé roční produkce ČR), znamenal výpadek takového odbytiště poměrně výrazné změny zahraničního obchodu. Exportní země (Dánsko, Nizozemí, Německo) aktivně hledaly nová odbytiště a podařilo se jim některá nová otevřít. Přes to se ale celkový vývoz unie propadl o více než 7%. To samozřejmě znamená, že se výrazně zvýšil tlak uvnitř celé EU a výsledkem je propad ceny jak v zemích, které exportovaly do Ruska tak i v těch, které jsou závislé na dovozu.

A v tomhle směru se něco mění? Rýsuje se znovuotevření ruského trhu?

Je to poměrně čerstvá novinka, ale zdá se, že se podaří alespoň částečně obnovit dodávky do Ruska. V rámci Grűne Woche proběhla jednání jak na půdorysu EU a Rusko, tak bilaterální jednání mezi jednotlivými členskými státy a zástupci Ruské federace (RF). Zdá se, že právě ona bilaterální jednání znamenala průlom v dosavadní situaci. Francouzské ministerstvo zemědělství totiž informovalo, že se se zástupci Rosselchoznadzoru (ruská obdoba Státní veterinární správy) dohodlo na podmínkách znovuobnovení exportu některých produktů z vepřového masa. Teď by měli probíhat dohody o technických detailech a v krátké době by se měl rozběhnout vývoz. Navíc se objevily informace o tom, že další země s významnou produkcí jatečných prasat zřejmě podobné dohody uzavřou v blízké budoucnosti. Pokud k tomu dojde, mohlo by se obnovit přibližně 40% vývozů do RF. To by samozřejmě výrazně posunulo rovnováhu nabídky a poptávky v EU. Ceny jatečných prasat by se pak mohly dostat opět nad výrobní náklady.

Vrátím-li se k dovozům, které jste označil za hlavní důvod poklesu produkce u nás: jak je možné, že je k nám dováženo maso ze zahraničí? Pokud vím, jsou jeho ceny na západ o našich hranic výrazně vyšší.

V tom máte naprostou pravdu. Ceny výsekového masa jsou tam výrazně vyšší – v případě některých kvalitnějších částí (kýta, kotleta) dokonce velmi výrazně. Je třeba si ale uvědomit, že to co se k nám v běžných dobách dováží, nebývá kvalitní maso. Mnohem větší objemy představuje výrobní maso – tedy maso výrazně nižší kvality používané v uzeninách a jiných masných výrobcích. V České republice je přibližně polovina masa konzumována právě v této formě. A tam je často používán obrovský podíl zahraničního masa. V tomhle směru je bohužel třeba říci, že velmi často jde tato snaha na úkor kvality, protože ze zahraničí bývají leckdy nakupována masa ze státních zásob, tedy dlouhodobě zmražená a podobně. Ta mají samozřejmě výrazně horší chuťové i fyzikální vlastnosti a jejich použití umožňuje jen chemické kouzlení. Poměrně jasný vývoj je v tomto směru vidět i v oblasti jatečnictví. Profi lují se zde dvě velmi odlišné skupiny: jatka a zpracovatelské podniky. Ti první mají v mnoha ohledech podobné zájmy, jako chovatelé. Transport živých zvířat, ačkoli také existuje, není tak rozšířen jako dovoz masa. Proto mají jatka zájem, aby fungovaly české chovy prasat a měli tak zajištěnu nabídku suroviny. Naproti tomu čistým zpracovatelům je jedno odkud maso nakoupí. Hledají nejlevnější variantu, a jak již bylo řečeno – vybrat a nakoupit jde v dnešní době stejně snadno, ať nakupujete z České republiky nebo třeba ze Španělska.

V poslední době se často mluvilo o dumpingu. MZe dokonce začalo sbírat údaje pro jeho vyhodnocování. Jaká je tedy situace a byl nějaký dumping prokázán?

Otázka dumpingu je velmi ožehavá a obtížně prokazatelná. Máte pravdu, že pro malé a otevřené trhy, jakým je náš, je dumping ve€lmi nebezpečný. V současné době ale nevím, jestli k nějakému umělému snižování ceny dochází. Ceny jatečných prasat v některých zemích jsou extrémně nízké. Proto jsou jatka a zpracovatelé schopni dodávat maso k nám za velmi nízké ceny. Druhá část otázky je velmi zajímavá. I mě samotného by zajímalo, jak vypadají data, která MZe získalo. Bohužel i přes urgence se nám zatím nepodařilo žádné informace získat. Mám obavu, že i přes oslavy, které schválení nařízení vlády o informační povinnosti dovozců provázelo, budou mít výsledky jen velmi malý dopad na praxi.

Hraje nějakou roli kurz koruny, který je poslední dobou velmi často diskutovanou záležitostí?

Vzhledem k tomu, že naše ceny se velmi těsně odvíjejí od cen v Německu, je pro nás kurz koruny velmi zásadní. V podstatě se dá říci, že v minulosti to byl jeden z faktorů, který přispěl k redukci chovů. Zřejmě si všichni pamatujeme doby vstupu do EU, kdy se euro pohybovalo na úrovni 32-33 Kč. Naopak v době nejsilnější koruny to bylo okolo 24 Kč. Protože se kilogram živé hmotnost€i dlouhodobě prodává okolo 1-1,2€ znamená to, že v roce 2004 byla konkurenceschopná cena 33-35 Kč zatímco v roce 2011 bylo totéž kilo k mání již jen za 24-25 Kč. To je tak velký skok, že ho drtivá většina podniků nebyla schopna vyrovnat a dostala se do hlubokých ztrát.Jednoduše shrnuto – silná koruna je dobrá pro exportéry. Pro ty, kdo jsou ohroženi dovozy, je tomu přesně naopak, takže současná situace pomáhá mírně přibrzdit tlak, který by jinak byl ještě silnější. Aby byla ale situace ještě komplikovanější, zvyšuje slabá koruna ceny krmiv, protože bílkovinná krmiva jsou nakupována v USA. Dokonce i obiloviny díky tomu zdražují, proteže se podnikům vyplácí prodávat do zahraničí. Část pozitivního efektu slabé koruny je tak eliminována. Na otázky AGROBASE odpovída Jan Stibal, ředitel Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě

Pokud odhlédneme od ruského problému, co by mohlo pomoci českým chovatelům prasat?

Pokud jsem řekl, že velkým problémem jsou dovozy, pak by samozřejmě chovatelům prasat prospělo, kdyby se dovozy snížily. Otázkou je, jak toho dosáhnout. Velmi zajímavou novinkou, která se chystá, je označování masa zemí původu. V poslední době se u nás objevila vlna zájmu o české potraviny. U masa je dosud situace natolik nepřehledná, že v podstatě není možné poznat, odkud maso pochází. Velmi často zmiňované „CZ“ v oválku značí jen poslední zemi, kde maso prodělalo nějakou změnu – stačí tedy zabalení u nás a maso už je „CZ“. Přitom se prase mohlo klidně narodit v Dánsku, vyrůst v Německu a být poraženo v Polsku. To není úplně nemožný a teoretický příklad. Takových zvířat bude poměrně hodně, a přesto dnes podle legislativy mohou být označeny CZ. Od dubna letošního roku dojde v tomto směru k velmi výrazné změně. Každý kus masa bude muset být označen místem, kde se zvíře narodilo, kdy bylo vykrmeno a kde poraženo. Dnes je velkou módou mezi supermarkety chlubit se prodejem českých potravin. Když se podívám na naši soběstačnost, dá se takřka jistě říci, že ne všechno, co je na pultech označeno vlaječkou, skutečně pochází z ČR. Věřím, že tohle je jedna z věcí, které by mohlynašim chovatelům pomoci. Vedle toho si  samozřejmě producenti pomáhají sami. Zlepšuje se technologie chovů, zdravotní stav, produkční i reprodukční výsledky. To všechno jsou faktory, které se ve finále sčítají a ukazují na zlepšující se konkurenceschopnost našich chovatelů. Neopominutelné místo v tom mají samozřejmě dotace. V podstatě u všech zmíněných zlepšení je totiž možno dosáhnout na dotační podporu státu.

Zmínil jste dotace. Jaká je dotační politika státu ve vztahu k chovu prasat?

Je třeba poctivě říci, že na stabilizaci chovu prasat má významný podíl i změna dotační politiky státu. Před rokem 2012 byly finanční prostředky alokované pro chov prasat prakticky zanedbatelné. Pohybovaly se pod úrovní 100 mil. Kč. To je v kontextu přímých plateb částka téměř směšná. Dotační programy na ozdravení chovů prasat byly první větší pomocí cílenou na chovatele prasat a myslím si, že velmi výrazně pomohly. Chovy, které s jejich pomocí zrepopulovaly, mají dnes výrazně lepší užitkovost při menší zátěži léčivy a dalšími podpůrnými prostředky. V praxi se tak ukazuje, jaký dlouhodobý efekt mohou dotace mít. Kromě toho se připravují dotace na welfare prasat, které by chovatelům mohli pomoci se zpřísňujícím se pohledem na ochranu zvířat. To je z pohledu na tuzemské dotace. Pokud se ale rozhlédnu napříč Evropou, pak musím říci, že dotace obecně jsou jedním z velkých problémů zemědělské produkce obecně. Obrovské rozdíly v soběstačnosti států jsou velmi často způsobeny různou mírou podpory v různých zemích EU. Společná zemědělská politika tak v oblasti chovu monogastrů je jen teoreticky společná. V praxi to však ani zdaleka neplatí. Bylo by zajímavé vidět, co by se s celým zemědělským trhem stalo, pokud by dotace neexistovaly. To je ale utopie. V reálu musíme počítat s tím, že podpory zůstanou a pro fungování sektoru v takovém prostředí, jak se již ukázalo, je určitá míra dotací nutná.

Co tedy ve výsledku očekáváte od roku 2015?

To je trochu věštění z křišťálové koule. Je tu však spousta otázek, na které odpoví až čas – jednou z těch vážných, které mohou vážně zamíchat kartami, je například virový průjem selat (PED) na Ukrajině. To je ale téma na samostatný rozhovor. Pokud se ale pokusím o malý odhad, pak věřím, že se podaří otevřít ruský trh a cena jatečných prasat se zvýší. Potom budou výhodou ty trhy, které se podařilo otevřít v průběhu krize. Rok, který špatně začal, by se pak mohl stát jedním z těch alespoň průměrných.